Zpětná vazba

Jde změnit špatné návyky? Občas prý stačí, když nám někdo říká jasně a nahlas fakta, která už sami známe či tušíme. Zní to jako banální poznatek. Ale v dnešní době na něm stojí mnoho nových technologií slibující udělat z nás svědomitější lidi.

Když v roce 2003 na silnice v kalifornském městě Garden Grove instalovali první digitální cedule oznamující "Vaše rychlost je...", šlo spíš o pokus. Vždyť přeci každý řidič má na palubní desce vlastí tachometr, tudíž mu displej neukazuje nic nového. A ani za cedulí nečíhal schovaný policista, který by řidiče okamžitě pokutoval. Jenže krátce na to se ukázalo, že po instalaci zařízení zde řidiči začali zpomalovat rychlost průměrně o 14%. Což není málo. Výsledek je, že dnes najdeme podobné radary a displeje zobrazující rychlost vozů v každé druhé vesnici.

Princip, na němž to celé stojí, se nazývá zpětná vazba či zpětnovazební smyčka. Zakladatel kybernetiky Norbert Wiener ji popisuje jako situaci, kdy výstup systému ovlivňuje zpětně jeho vstup, resp. že akce je ovlivněna reakcí na akci předchozí. Pěkný příklad může být třeba slepecká hůl. Jejím ťukáním dává slepci zpětnou informaci o jeho pohybu, a pomáhá mu tak určit jeho následující pohyb. Jde o takové učení se metodou pokus-omyl.

Dnešní technologie se doslova předhání, co všechno a kde všude dokážeme měřit. A ukazuje se, že tímto způsobem dokážeme programovat vlastní návyky. Vědět "jak na tom zrovna jsme" je pro nás zásadní. Albert Bandura, psycholog zabývající se zpětnou vazbou už od 60. let, říká: "Má-li člověk k dispozici prostředky, jak měřit nakolik se aktuálně přibližuje svému vytyčenému cíli, závratně se zvyšuje pravděpodobnost, že ho i dosáhne."

Zajímavé přitom je, největší efekt na naší změnu mají techniky, které používají princip "zhernění" každodenní činnosti. Jejich uživatel bere každodenní měření počtu jeho kroků jako hru, jejímž výsledkem je však i zlepšení jeho zdraví.

Ukázalo se, že je lepší uživatele pouze informovat a ne strašit - protože strach je jen mizerný katalyzátor změny chování. Z biologického hlediska v nás strach (například varování na krabičkách cigaret) vyplaví adrenalin a nabudí nás na krátký časový interval. Pokud se však během něj nic hrůzného nestane, adrenalin vyprchá a strach se rozptýlí. Když se cyklus opakuje, přestaneme tyto alarmy vnímat a stanou se pro nás běžné jako zkouška sirén první středu v měsíci. Princip zhernění se tedy ukazuje jako výrazně lepší zpětná vazba. Pokud aktuálně řešíte nějaký problém / partnerský nebo jiného druhu / a máte pocit, že se situace nemění, může být pro Vás zpětná vazba velmi užitečná. V takovém případě budu rád, když mě kontaktujete a domluvíme si setkání.